Den Díkůvzáníové nakupování

Ahoj lidičky,
tak dneska máme den Díkůvzdání, kdy v Americe jedí všichni krocana, tráví čas spolu v rodiném kruhu a pak jdou nakupovat. Zítra mají totiž Černý pátek, to je den největších slev ve všech obchoďácích. První minutu po půlnoci se otevře a začne pravá horečka. Také bych tam chtěla být. Za prvé můžete získat fakt levný vercajk, oblečení, úplně všechno, a za druhé je to dost adrenalin, třeba loni ušlapal dav jednoho prodavače. Já mám ráda takovýto sport, takže bych určitě stála v první řadě. Bohužel nežijeme v jů es ej, tak jsem si aspoň udělala takovou malou oslavu doma. Krocana bych nezvládla, ale jeden kamarád mi dal recept na kuskus, tak aspoň to. Je to sice arabské jídlo, ale aspoň tím demonstruji, že by se amíci s arabášema měli usmířit, ne? Podat si ruku, říci 'Co sme si, to sme si', vyměnit symbolicky pár barelů ropy za cédéčka s Madonnou, a bylo by, ne? Svět by se měl o hodně lépe. Ve spojených státech by byl zase levný benzín a v muslimském světě konečně dobrá muzika.
Pac a pusu:*
Vaše Barbie Girlová

Recept od mého marockého přítele :-*

Podzim Girlů

Ahoj lidičky,
tak jsem si dnes vzpomněla, jak jsem se kdysi ptala dědečka na to, co je to socialismus. Začal vyprávět o jednom velkém muži, který ve skutečnosti nebyl zas až tak velký, on byl vlastně celkem malý. Jmenoval se prý Lenin, tedy ne ve skutečnosti, to se jmenoval Uljanov. No, a ten se kamarádil se Stalinem. On se s ním tedy vlastně nekamarádil, neměl ho zas tak moc rád a navíc se ani nejmenoval Stalin ale Džugašvili. Tihle dva, Uljanov a Džugašvili, udělali v listopadu Říjnovou revoluci, která vlastně nebyla revolucí, ale pučem. No, řekla jsem dědečkovi, že je v tom pěkný bordel a on mi odpověděl, že konečně chápu co to socialismus je. Takhle zamotané věci se mohou stát jen na podzim. Nejhorším ročním období. To už raději zimu, dá se lyžovat, stavět sněhulák, koulovat se, zalézt s nějakým klukem pěkně do teplíčka a nevystrčit ani paty. Nebo jaro, je jako stvořené pro nalezení nové lásky, všechno začíná kvést, probouzí se k životu, rodí se zvířátka. Léto přímo vybízí pro válení se s klukama u vody, jsou prázdniny, výlety, párty. Zato podzim. Počasí se neumí rozhodnout jak má být, jestli ještě teplo nebo už zima. Všude samé spadané listí, kdo to má furt hrabat. Strašný vítr, rozsuchává vlasy a rozfoukává pracně shrabané hromádky toho bordelu. Všude samé křičící děti. V září začíná škola. Furt prší a člověk nemůže jít ani večer na procházku, protože jsou všude komáři a jiný hmyz. Jak já nesnáším podzim.
Pac a pusu:*
Vaše Barbie Girlová

Hrabání listí je jedna z mých nejhorších povinností :(

Podzim v Staré Domovině

Ahoj lidičky,
tak jsem si akorát vzpomněla na to, jak mi kdysi dědeček vyprávěl o své závěrečné maturitní slohové práci. Téma znělo: 'Kdo je Vaší nejoblíbenější historickou postavou a proč právě Lenin.' Tak mě napadlo, že bych se taky chtěla nějak rozepsat. Dějepis není ale mojí silnou stránkou, tak napíšu o mém nejoblíbenějším ročním období. Je to samozřejmě podzim. Zima je také dobrá, ale jediné co se dá dělat je akorát tak zalézt s nějakým klukem pěkně do teplíčka a nevystrčit ani paty. Nic víc. Jaro je sice jako stvořené pro nalezení nové lásky, ale celkově mi přijde až moc kýčovité. Léto přímo vybízí pro válení se s klukama u vody, ale v tom vedru se nedá vůbec nic jiného dělat. Za to podzim. Počasí akorát, ani vedro ani zima. Stromy se barví do celé škály všech barev a spadané listí vyznívá tak romanticky. Vítr hrající si s vašimi vlasy jako stvořený pro pouštění draků. Všude samé smějící se děti. V září začíná škola a my se po prázdninách vidíme zase se svými spolužáky, dáváme dohromady po prázdninách naše party. Romanticky můžeme zpívat v dešti, usínat se svým miláčkem na louce při západu slunce... Ó, jak já miluji podzim.
Pac a pusu:*
Vaše Barbie Girlová

Pouštění draků je jedna z mých nejoblíbenějších zábav<|>

Jak jsem poznala Vašeho přítele

Ahoj lidičky,
tak dnešní článek je určen hlavně holkám. Chci Vám vyprávět příběh o tom, jak jsem poznala Vašeho kluka. Jestli si myslíte, že se Vás to netýká, tak se opravdu mýlíte. Příběh začíná pokaždé stejně. Na diskotéce nebo jakékoliv jiné párty. Je jedno jestli kluk někoho doma má, jak se před ním začnu kroutit, už mi na baru objednává panáky. A v dnešní době pokud nejednáte rychle, o své štěstí většinou přicházíte. Takže jakmile spolu nasedáme do taxíku a jedeme k němu domů, mám vyhráno. Jeho mladá, stará, říkejte si jí jak chcete, nemá už žádnou šanci. Teď jsem tu já a můžu si s ním manipulovat jak chci. To je výhoda nás holek (tedy těch hezkých). Přesně takhle jsem poznala Xi Xaa. Bohužel až ráno jsem zjistila, že mu vůbec nerozumím, protože mluví nějakým úplně divným jazykem. Ale kdo jiný mi zas posílá tolik exotických suvenýrů než on? Takže dámy, dávejte si větší pozor na své protějšky a nepouštějte je nikam samotné, ať Vám slibují stálost do aleluja. Protože dokud jsem tady já, věrnost neexistuje.
Pac a pusu:*
Vaše Barbie Girlová

I Xi Xao zapomněl, že už vlastně přítelkyni má, tedy MĚL<3

Xi Xao glosuje z Řecka

Habagala,
na úvod bych chtěl poděkovat Barbie za poskytnuí místa na jejím blogu pro můj názor na řeckou situaci a Kenovi za překlad do češtiny. Jsem mezinárodním studentem a v současné době navštěvuji školu v Athénách. Řecko je v poslední době hlavním objektem novinářů. A proč? Protože má problémy, a ne malé. A svými problémy táhne ke dnu celou Evropu, potažmo i celý svět. Takže co můžeme s touto situací dělat? Nechat Řecko zkrachovat, ovšem nezapomínejme na důsledky: po Řecku by přišla Itálie, Španělsko, Portugalsko, Irsko - investoři by přestali věřit problémovým zemím, což by byla zkáza pro celou Evropskou unii. Nebo tu máme ještě variantu číslo dvě: donekonečna tuto zemi dotovat a doufat, že nám jednou naše peníze vrátí (jako že nevrátí). K čertu s těmi línými Řeky...
Ano, líní přeplacení Řekové, aspoň takto vidí zbytek světa obyvatele této země. Ale jaká je skutečná realita? Kdo z nás, kteří kritizujeme tyto lidi, které vůbec neznáme, kdy pracoval v dnes nejproblematičtější části Evropy? Tito lidé nejsou o nic línějšími než my. Bohužel se tato země vždy potýkala s problémem zkorumpovného státního sektoru, ale v které části světa je to v pohodě? Podívejte se třeba na svojí vlastní zemi, kolik zde máte úředníků, na jejich platy a na "práci" úřadů. Máme sice demokracii, ve volbách si můžeme zvolit, jakou cestou se naše země vydá, ale bohužel dokud nebude trestné nesplnit své předvolební sliby, jsou volby celkem bezvýznamné.
A teď se zkusme vžít do života obyčejných lidí, žijících v Helénské republice. Každý den jen trnete, jaké nové úsporné reformy budou schváleny, kolik Vám zase seberou. Například můj učitel říkal, že od začátku přišel už o 30 % platu a že to rozhodně není konečná částka. Jeho standart se dosti zúžuje, už si nemůže dovolit koupit si každé ráno kafe, o prázdninách nepojede s rodinou na dovolenou a jeho děti se budou muset naučit žít s tím, že jsou prostě chudí. Ale jak? Jak si na tohle všechno zvyknout, když jste zvyklí na nějaký standart, který Vám najednou seberou? Umíte si představit, že by nám Japonci začali diktovat pracovní dobu? Místo osmi hodin deset až dvanáct, žádné volno, stop osobnímu životu. Tomu teď musí Řekové přesně čelit. Navíc nezaměstnanost je v této době na rekordní úrovni, co se dá teď dělat?
Z neověřených zdrojů (od lidí zde pracujícíh) vím, že ti šťastnější, kteří mají stále práci, berou zhruba do 800,- eur měsíčně. Pro Vás je to možná ještě pořád hodně, ale Athény jsou opravdu neskutečně drahé město. Pivo si v hospodě koupíte průměrně za 5 až 10 eur, nejlevnější kávu seženete za 3 eura... Potraviny také nejsou nejlevnější a ceny nájmů se pohybují neskutečně vysoko. Každý den v metru vidím ustarané tváře, které jako by ani nežili. Nezažívají žádnou radost, jen jim před očima běží černé myšlenky o tom, jak zaplatí nájem, že musí splatit televizi, prodat auto, a co sakra bude dělat jejich syn až dodělá školu (jestli jí ovšem dodělá, snad se na to uštří nějaké peníze). Vždyť je nemožné sehnat nějakou práci. Proto je v současné době také rekordní počet sebevražd. Kdo zabil tyto lidi?
Mezinárodní měnový fond, představitelé Evropské unie (hlavně pak Sarkozy s Merkelovou), kteří nikdy neviděli obyčejný život, najednou říkají lidem, jak mají žít. Odpusťte si to a to. My osobně si neodpustíme nic, ale vy koukejte šetřit. Člověk procházející Athénami pak skoro vidí umírat lidi na ulicích. I obyčejní slušní lidé se musí s největší hanbou mnohdy schylovat k žebrání, až Vám to vhání slzy do očí. Co tedy s tím? Dost dobře to vyskytl jeden grafity nápis, co jsem viděl: 'There's only one solution - revolution' (je pouze jedno řešení - revoluce). Takže lidé vchází do ulic a doufají, že si jich někdo všimne, že se konečně někdo začne zajímat o jejich problémy. Ale víte jak to chodí, dokud se něco nezapálí, někdo neumře, zpráva o protestu ani neprojde novinami.
Takže můj vzkaz Řekům? Nedejte se, bojujte. Nikdo nemá právo říkat Vám, jak máte žít. My nejsme to 1 % procento rozhodujícím o životech, my jsme 99 procent, my máme rozhodovat. Zítra se uskuteční jedna z největších demonstrací proti smrtícím reformám, přijdu Vás určitě podpořit!!!
A jaký je Váš názor? Dost mě zajímají Vaše reakce, takže vážení čtenáři, doufám že se i Vy k problému vyjádříte (ať už to bude kladný či negativní názor).
Do boje,
Xi Xao

Studenti nesouhlasící s nádcházejícími reformami vysokého školství

Studium

Ahoj lidičky,
tak jsem si všimla, že většina mých kamarádů a známých nemá moc v lásce cikány. Jako nejdřív jsem vůbec nechápala, proč? Já totiž osobně znám jenom Fera Demetera, s kterým jsem kdysi chodila, a to byl fakt dobrý frajer. No, tak jsem se všech ptala, proč je tedy nemají rádi, a můj průzkum ukázal, že jsou nepopulární hlavně kvůli svému nic nedělání a braní si peněz od státu. No, tak jsem se koukla na wikipedii a víte že Romů je u nás stejně jako studentů vysokých škol? A vysokoškolák: nic nedělá, nechává se živit státem, bere nejrůznější stupidní stipendia (protože stipendium jsem dostala jako i já - je tolik možností, jako prospěchové, ale my nechytří nemusíme zoufat, máme i ubytovací a nebo prostě mimořádné stipendium, takže dont wory, peněz máme dost). Navíc nám vy, kteří platíte daně, přispíváte i na jídlo, třeba já platím průměrně asi dvacku, zbytek doplácí daňový poplatníci. Jo, další výhoda je, že nám stát na všechno poskytuje slevu, když mám brigádu, tak z ní nemusím nic odvádět, všechno co si vydělám, můžu utratit za hadříky a párty. Paráda. A navíc nám škola platí různé výlety, třeba jsem takhle zadarmo byla tři noci v hotelu, nebo teď můj kamarád jen tak dostal 60 000,- na výlet do Řecka. Takže až jednou zrealizujete svojí vizi a vytvoříte nepřizpůsobivým jejich vlastní stát, nezapomeňte ho vytvořit i nám, a rovnou nám tam pošlete i ty z vošek a jazykovek, to jsou taky dobří pařmeni. To bude paráda, samé dotace, ale už nás nebudou moci kontrolovat naši rodiče...
Pac a pusu:*
Vaše Barbie Girlová

Jediná nevýhoda na studiu je, že občas musíte z netu stáhnout nějakou seminárkuO_o

Světoví politici

Ahoj lidičky,
tak už jste to slyšeli? Berluskony končí. Možná se teď divíte, jakto že znám italského premiéra, ale odpověď je lehká. Prostě se zajímám o slavné lidi. Každý den si o nich čtu na internetu, občas si koupím Blesk nebo Super, prostě abych byla v obraze a měla se pak s kamarády o čem bavit. No, a tohodle chlapíka musí znát každý, ne? Těch milenek kolik měl. A nebo pamatujete si ještě, jak mluvil anglicky? To bylo ještě předtím, než chudáček přišel o své zoubky.



No, z amerických prezidentů si pamatuji akrotát teď toho černocha a pak taky pana Klintna, který se nechal vykouřit Lewinskou. Ale to není všechno, nemyslete si, ještě znám další politiky. Třeba, eh, no, teď toho Papandrelase, toho Řeka co dotáhl krach téměř do zdárného konce. S ním je spojený ten Francouz jak udělal děťátko italské modelce (proto Italové říkají, že všechno pěkné ve Francii pochází od nich, víte že třeba DiKaprio, ten malíř, byl také Ital? A jeho obrazy jsou teď v Lůvru, viděla jsem to ve filmu s Henksnem). A jednou přišel tenhle týpek před novináře i opilý!



No, ale úplně nejraději mám našeho prezidenta. Proto také nechci aby se volil nový. Vemte si, jak je slavný. Nejdří se hádá s Grenpísákama o oteplování, a když už to začne být moc ohrané, prostě jede někam na návštěvu a tam ukradne propisku. Proto jsem mu také jednu poslala, aby měl radost a nemusel dál čórovat. A nedávno, aby se nezapomnělo na jeho aférku, zase u klokanů neprošel bezpečnostním rámem, prostě týpek největší.
Pac a pusu:*
Vaše Barbie Girlová

Pane prezidente, to je pro Vás:-P

Noční bojovka

Nazdar!!!
Jmenuji se Ken, Barbien kamarád, a rád bych se s Vámi podělil o jednu svoji historku, vskutku zajímavou. Kdysi jsem totiž pracoval na dětském táboře, jako vedoucí. Každý den bylo plno srandy, děti mě milovaly, parktikantky také, byl jsem zkrátka dost oblíben. Jednoho dne jsem vymyslel speciální program. Odpoledne jsme hráli Městečko Palermo (vrah, katány a spousty obětí - jde o to, že jeden je vždy vrahem a zabijí ostatní, přečemž je na skupině, aby pachatele odhalila) a na večer byla připravena noční bojovka na stejné téma. Děcka chodila jeden po druhém, my je všude strašili, lekali, strašná sranda. Mládež je dnes ale odkojena akčňáky, horrory si pouští místo večerníčků, takže se jen tak nikoho z nás nevyděsili. Přesto do cíle vždy došli poměrně bledí. No, a když jsem zkoumal důvod, shodně odpovídali: "Tebe jsme poznali, tys byl ten chlápek s nožem, Vašek byl ten s pytlem přes hlavu, ta vydlabaná dýně se svíčkou byla trapná, ale jak jste udělali toho oběšence? To sem se fakt bál..." Jediný zádrhel v tomto příběhu byl, že nikdo z nás žádného oběšence nepřipravoval. Byli jsme tedy dosti zmatení, ale zároveň rádi, že aspoň něco ty uličníky vylekalo. Záhada se objasnila až na druhý den ráno. Noční překvápko přichystal Béďa. Dost se mu tedy povedlo, i já jsem se lekl, když jsem ho tam pak viděl vyset. Holt nepřenesl přes srdce, že jsem mu přebral Janu...
Zdraví
Ken

Městečko Palermo forever - R. I. P. Béďo...

Sedm miliard lidí

Ahoj lidičky,
tak si představte, co jsem se dnes dočetla v novinách. Na světě se narodilo sedmimiliardové miminko. To znamená, že je nás lidí teď zase o něco víc. Nejdřív jsem tomu nevěřila a říkala si, že je to nějaká blbost, pamatuji si přeci, jak nám na základce úča říkala, že ne Zeměkouli žije šest miliard lidí, a základní škola není zas až tak dávno. No jo, pak jsem si to ale přečetla celé a už vím. Lidstvo se prostě množí moc rychle. To já naštěstí taková nejsem. Dávám si setsakra velký pozor abych nezvětšovala problémy s přelidněním. Jako jasně, občas na prášek zapomenu, ale to fakt jen výjemčně a pak používám stejně vždycky raději dvě metody. Dítě? Nikdy, to by mi zničilo mé krásné tělo, a navíc jak už jsem psala, nechci přidělávat světu problémy, prý je problém s nedostatkem jídla, ale aspoň se trochu zamezí obezitě.
Pac a pusu:*
Vaše Barbie Girlová

I když noviny moc nečtu, občas se tam nějaké zajímavé věci objeví=-)