Nazdar!!!
Jmenuji se Ken, Barbien kamarád, a rád bych se s Vámi podělil o jednu svoji historku, vskutku zajímavou. Kdysi jsem totiž pracoval na dětském táboře, jako vedoucí. Každý den bylo plno srandy, děti mě milovaly, parktikantky také, byl jsem zkrátka dost oblíben. Jednoho dne jsem vymyslel speciální program. Odpoledne jsme hráli Městečko Palermo (vrah, katány a spousty obětí - jde o to, že jeden je vždy vrahem a zabijí ostatní, přečemž je na skupině, aby pachatele odhalila) a na večer byla připravena noční bojovka na stejné téma. Děcka chodila jeden po druhém, my je všude strašili, lekali, strašná sranda. Mládež je dnes ale odkojena akčňáky, horrory si pouští místo večerníčků, takže se jen tak nikoho z nás nevyděsili. Přesto do cíle vždy došli poměrně bledí. No, a když jsem zkoumal důvod, shodně odpovídali: "Tebe jsme poznali, tys byl ten chlápek s nožem, Vašek byl ten s pytlem přes hlavu, ta vydlabaná dýně se svíčkou byla trapná, ale jak jste udělali toho oběšence? To sem se fakt bál..." Jediný zádrhel v tomto příběhu byl, že nikdo z nás žádného oběšence nepřipravoval. Byli jsme tedy dosti zmatení, ale zároveň rádi, že aspoň něco ty uličníky vylekalo. Záhada se objasnila až na druhý den ráno. Noční překvápko přichystal Béďa. Dost se mu tedy povedlo, i já jsem se lekl, když jsem ho tam pak viděl vyset. Holt nepřenesl přes srdce, že jsem mu přebral Janu...
Zdraví
Ken
Jmenuji se Ken, Barbien kamarád, a rád bych se s Vámi podělil o jednu svoji historku, vskutku zajímavou. Kdysi jsem totiž pracoval na dětském táboře, jako vedoucí. Každý den bylo plno srandy, děti mě milovaly, parktikantky také, byl jsem zkrátka dost oblíben. Jednoho dne jsem vymyslel speciální program. Odpoledne jsme hráli Městečko Palermo (vrah, katány a spousty obětí - jde o to, že jeden je vždy vrahem a zabijí ostatní, přečemž je na skupině, aby pachatele odhalila) a na večer byla připravena noční bojovka na stejné téma. Děcka chodila jeden po druhém, my je všude strašili, lekali, strašná sranda. Mládež je dnes ale odkojena akčňáky, horrory si pouští místo večerníčků, takže se jen tak nikoho z nás nevyděsili. Přesto do cíle vždy došli poměrně bledí. No, a když jsem zkoumal důvod, shodně odpovídali: "Tebe jsme poznali, tys byl ten chlápek s nožem, Vašek byl ten s pytlem přes hlavu, ta vydlabaná dýně se svíčkou byla trapná, ale jak jste udělali toho oběšence? To sem se fakt bál..." Jediný zádrhel v tomto příběhu byl, že nikdo z nás žádného oběšence nepřipravoval. Byli jsme tedy dosti zmatení, ale zároveň rádi, že aspoň něco ty uličníky vylekalo. Záhada se objasnila až na druhý den ráno. Noční překvápko přichystal Béďa. Dost se mu tedy povedlo, i já jsem se lekl, když jsem ho tam pak viděl vyset. Holt nepřenesl přes srdce, že jsem mu přebral Janu...
Zdraví
Ken
 |
| Městečko Palermo forever - R. I. P. Béďo... |
Žádné komentáře:
Okomentovat