neděle 16. září 2012

Komplikované vztahy

Ahoj lidičky,
tak dneska Vám povím něco o vztazích. Proč my ženy vlastně randíme? To je snad každému jasné. Chceme se vdát. Proto nám ani tak nezáleží na dokonalosti onoho chlápka, ale hlavně na potenciální šanci na svatbu. Když začnu s někým chodit, přemýšlím, jestli by si mě mohl ten týpek v budoucnu vzít. Když usoudím, že je dost moula na to, aby to udělal, pokračuji dál ve vztahu. Za tuto budoucí investici jsem mu i ochotna odpustit veškeré jeho nedostatky. Ve chvíli kdy tedy pozřím že muž je do mě zakoukán a nemá nic proti závazkům, začíná moje taktika. Nejdřív jen tak chodíme ven, prostě normálka. Poté, co u něj párkrát přespím, nenásilně navrhnu, jestli bych si v jeho bytě nemohla nechat kartáček. Je to přeci jen nepohodlné ráno používat jeho. Musí se na to ale fakt opatrně, protože tohle už je první krůček k zářivé budoucnosti, tak to nesmíme dámy zkazit. Druhý den nepřijdeme samozřejmě jen s kartáčkem, že ano. Rovnou si s sebou přibalíme i ručník, šampon, žínku, celkově naší hygienu, protože ta jeho je k ničemu nebo úplně chybí, pyžamo, čisté spodní prádlo do zásoby, a proto že respektujeme že na nás muž nemá úplně vždycky čas, tak i třeba nějakou knížku. Je toho tolik, že už nám náš protějšek musí uvolnit nějakou poličku, šuplík, prostě přesunout své věci jinam a udělat tak místo pro naše. Bingo. Teď už máme svůj vlastní prostor, a proto není divné, když si tam nataháme i další krámy. Takhle pomalu pokračujeme až do doby, kdy máme u partnera víc věcí, než má on sám. Tou dobou už je samozřejmě v pokoji nějaká květina na dekoraci, přítel nám už koupil i nové peřiny aby se lépe spalo, rovněž začal lépe vybabovat kuchyň, protože už u něj trávíme tolik času, že s jeho dosavadním vybavením bychom si těžko poradily. Vlastně, teď už u něj bydlíme. Svatbou se tedy teoreticky nic nezmění, akorát pro nás bude snažší dosáhnout na nějakou novomanželskou půjčku a konečně přestavět ten jeho hrozný obývák. V nevěstin velký den je nemožné se vidět s ženichem. Jistě chlapy zajímá, co žena tedy celý den dělá, když ho netráví se svým brzonastávajícím. Jednoduše s kamarádkami juchají, jak se všechno zadařilo. Vyhazujeme do koše naše antikoncepční pilulky, odhlašujeme se ze salonu krásy a objednáváme si donášku dortů až do domu na každý den až po zbytek našeho života. Máme vyhráno, teď už se o sebe starat nemusíme, můžeme vypadat jak chceme a přeci náš muž musí živit. Jupí. Bohužel pro nás, většinou si po svatbě uvědomíme, že ten náš vyvolený není až tak schopný uspokojit všechny naše potřeby, že celý den vysedává na gauči a popíjí pivko - když si ho totiž bereme, doufáme že se změní, ale on se nezmění.
Muži to vidí jinak. Ty vnímají jen sex, sex a sex. 'Přinesla si ke mně kartáček, to znamená že u mě bude víc přespávat, to znamená víc sexu. Začala u mě bydlet, to znamená víc sexu. Svatba, konečně jí nebudu muset dávat tolik pozornosti, brát jí na večeře, kupovat jí květiny. Teď bude muset uklízet a vařit a mít se mnou sex ať chce nebo nechce, neboť je to moje žena.' I pro ně ale přijde vystřízlivění, když zjistí jak moc holka poté přibrala, že zase čeká mimino a že vařit vlastně vůbec neumí - když si muž bere ženu, doufá, že se nezmění, ale ona se změní...
Pac a pusu:*
Vaše Barbie Girlová

pátek 14. září 2012

Prohibice a sex

Ahoj lidičky,
protože vláda vyhlásila prohibici, naskýtá se nám otázka, co teď budeme jako dělat? Přeci nemůžeme celé dny jen tak sedět doma na zadku? A jít ven bez alkoholu? To je jako jít lyžovat bez lyží. Ano, jestě nám tu zbývá pivo, ale to nemůžeme také chlemtat pořád, mysleme na naše těla, nechceme mít už v mladistvém věku pivní pupky.
Takže jediné, čím se dá alkohol nahradit, je sex. To mě připomíná nedávný článek, který jsem četla. Byl o srovnání mezi mužem a ženou, co se s nima odehrává po samotném aktu. Muž je totálně vyčerpaný, oproti tomu žena je prý nabytá energií. V tom případě ale chlapec nejspíš dělá něco špatně. Kdybych potom já měla pořád dost sil na to vstát a mít potřebu třeba uklízet kuchyň, asi bych začala uvažovat o změně partnera!!! Také zde uváděli jeden zajimavý postřeh. Po tělesném sblížení má obvykle žena potřebu mluvit, zatímco chlap je potichu. Ale to je přeci normálka, ne? My holky mluvíme pořád, je jedno jestli před sexem a nebo po něm. A muži nám mají naslouchat. Ptala jsem se jednoho svého kamaráda, jak bere to, že se k němu nastěhovala jeho přítelkyně. Odpověděl stroze, že se prostě nastěhovala. Věci jsou tak jak jsou, a když ne, tak nemá důvod o nich diskutovat. Není tedy divu, že je po sexu zticha, když vlastně nemá co říci ani před ním!
Pac a pusu:*
Vaše Barbie Girlová