pátek 12. dubna 2013

Xi Xao glosuje z Litvy - jak jsem málem přišel o zuby

Habagala,
mám rád svůj život cizince. Lidé jsou ke mně přátelštější, ohleduplnější a hlavně, zajímají se o mně. Takže pokaždé když někam přijdu a promluvím, hned se kolem seběhne skupinka, která se vyptává odkud jsem, co tu dělám a tak. Vše si to samozřejmě řádně užívám.
Úplně nejlepší je to v klubech, protože přesto že nejsem žádný krasavec, holky na mne stojí frontu, abych si zaflirtoval právě s nimy. Týdně přijímám od krásek z klubu několik žádostí o přátelství na té profláklé sociální síti. Na Facebooku jsem si tak založil složku, kterou jsem pojmenoval "Holky z barů".
K mým úplně nejoblíbenějším podnikům patří Džem' Pub. Aspoň tedy do nedávna patřil. Místní krásky jsou povětšinou studentky, které prahnou po cizincích, barmanka je extrémně sexy a navíc je půlka klubu situována na střeše pětipatrové budovy. Prostě paráda. Jedinou vadou na kráse jsem vždy viděl ve vyhazovačích, security guys, nebo jakkoliv se nechají volat. Hned při vstupu chtějí vidět nějaký průkaz. Odmítám ukázat svoji občanku i policistům, natož pak někomu, kdo se tváří jako ředitel zeměkoule (ano, uznávám, mám problémy přijímat autority). Ale nedá se svítit, vždy se podřídím. Pro možnost vstoupit vůbec nezáleží na Vašem věku, jelikož tyto (ne)vycvičené opice stejně neumějí počítat ani číst. Nejhorší část přichází poté, co se prokážete. Začíná totiž těžká osahávačka, při které dobře udělaný sekuriťák nevynechá jedinou část vašeho těla. To asi pro případ, že byste měli v kapse schovanou brokovnici.
Moje neschopnost se přizpůsobit mi vždycky přichystá spousty komplikací. Ale jak už jsem se zmínil, Džem' Pub je skvělé místo a proto sem i přes tento drobný nedostatek chodím (chodíval) vesele dál.
Bylo úterý, zde v Litvě noc, která patří studentům (narozdíl od naší české středy). Já jako obvykle ve svém druhém domově laškoval s barmankou. Když v tom jsem si všiml, že můj nejoblíbenější hlídač dveří právě flirtuje s Miss Drunk dnešního večera. Aspoň jsem tak usuzoval. Těžko poznat z výrazu tohoto druhu lidí. I když se smějí, jejich obličej vypadá furt zamračeně. Snažím se být občas užitečným, a tak jsem se vypravil, se sklenkou v ruce, dívku zachránit. I když jsem o ní neměl nejmenší zájem, v žádném případě jsem jí nechtěl nechat napospas té gorile. Sebevědomým a ladným krokem Jamese Bonda jsem ke slečně přistoupil, ladně uchopil její něžnou ruku a začal věštit její budoucnost: "Potkáš vysokého, tmavého cizince" (btw - jsem vysoký, tmavý a cizinec), "A tenhle týpek rozhodně není vysoký, tmavý a už vůbec ne cizinec. Zajdeme na drink?"
Bez jediného rozloučení se svým bývalým nápadníkem se dívka doslova otočila na podpadku a odešla se mnou na bar. Jak moc byl vrátný naštvaný, těžko říct, jeho xicht se vůbec nezměnil. Pro dnešní večer náš boj skončil mou výhrou, vše totiž pokračovalo ještě mnohem později.
Pár dní jsem si dal oraz, ale v pátek mě zase chytla slina a já vyrazil podráždit toho malého, ale svalnatého plešouna znova. Měl jsem štěstí, protože byl právě v práci. Rozepnul jsem tedy svůj kabát a začal pomalu i s kalhotami: "Do toho, dotýkej se mě kde jen chceš," přišel jsem s výzvou.
"Dnes do klubu nejdeš," dostalo mi následné odpovědi.
"A to jako proč? Ty jseš asi nějakej velkej šéf, co?"
"Dnes do klubu nejdeš," opakovala monotóně hora masa.
"To teda jdu!" nastávala jedna z mých životnějších chyb.
"Di domů!!!"
"Hele, sorry, ale tebe poslouchat nebudu, prostě jdu dovnitř, jasný?" svůj pud sebezáchovy jsem nejspíš nechal doma.
V ten moment se ke mně ten inteligenčně podprůměrný jedinec naklonil do takové blízkosti, že jeho rty se téměř dotýkaly těch mých. Chystal jsem se vypustit nějakou vtipnější průpovídku, něco ve smyslu, že se s ním líbat nehodlám, než jsem ale stačil jakékoliv akce, co nejdrsněji mi vplivl do tváře: "Di do prdele!"
To už trochu přehnal. A i když jsem se bál o svůj hezký obličej a o křivé, ale mé zuby, zvědavý dav přihlížejících nedovolil mému egu couvnout: "Ne, ty di do prdele!"
Akce předchází reakci, která na sebe nenechala dlouho čekat. Výraz mého oponenta se změnil v ještě větší šklebil, než bylo u něj bylo normou. Svojí pravou rukou, tlustou jako celý můj pas, mě chytl pod krkem. Nohama marně třepotám deset centimetrů nad zemí. V momentě, kdy mi docházel veškerý dech, mě gorilí samec odhodil takovou silou, že jsem letěl dobrých deset metrů. A to ani trochu nepřeháním. Přes celou vstupní halu a zastavili mě až dveře dámské toalety.
Dívky čekající frontu  na vyprázdnění svého močového měchýře na mě vrhly nechápavý pohled. Chtěl jsem celou situaci zachránit a říci aspoň něco vtipného, ale přibližující se naštvaný nepřítel mě donutil se bleskově zvednout a diskrétně (a hlavně rychle) odsud odejít.
Tak skončila moje éra štamgasty v Džem' Pubu. Už si ale pomalu hledám jiné místo. V Antipop's mají také pěknou servírku, dobré pivo a pohodovou atmosféru. Jen ten jejich hlídač nekouká mým směrem zrovna přívětivě...

Xi Xao

A na odlehčení trochu muziky. Poslechněte si, jak zní Eastern European Funk:
 

čtvrtek 11. dubna 2013

Xi Xao glosuje z Litvy - jak jsem zešílel


Habagala,
snažím se teď začít s drobným podnikáním a rozhodl jsem se podělit o některé své bizardní story. Vše se samozřejmě děje kvůli dívce, jak jinak. Každý příběh je o nějaké dívce. Poté co mi to nevyšlo s Barbie, udělal jsem největší rozumovou chybu co jsem mohl a zamiloval se do cizinky. Nejhezčí dívky žíjí v Litvě, a jelikož ta moje patří do TOP 10 nejkrásnějších žen planety, z matematických propočtů vyplývá, že je Litevka. A já se za ní sem přestěhoval. Tato země nenabízí žádné možnosti, krom beautiful ladies. Však se podívejte sami na video:
Dnes Vám však nepovím nic o této zemi, ale podělím se o svůj dnešní příběh. Tak bizardní, že by se nikde jinde než právě v Litvě stát nemohl. Sehnat zde práci je nemožné pro tamní obyvatelstvo, natož pro mě jako pro přistěhovalce. Proto jsem se rozhodl zařídit si vše po svém a začít pracovat sám na sebe. Mým plánem je bar - caffé, ale zkuste přijít do banky, říci že jste bez zkušeností a bez majetku a požádat o půjčku. Proto začínám s něčím menším. Chystám se stát zmrzlinářem, v zemi na severu, kde věčně prší. Počasí je ovšem to poslední co mě trápí. Pokud máte nějaké výtky vůči byrokracii v Česku, nepřejte si vidět, jak to vypadá tady.
A teď už se konečně dostávám k jádru věci. Protože potřebuji tisíc povolení od tisíce různých úředníků, přestěhoval jsem se na dnešek na městský úřad. Vše si pěkně a pohodlně zařídít, mít vše krásně při ruce. Práce úředníka je povoláním snů. Pracujete šest hodin denně, v pátek jen pět, z čehož ještě hodinu vyšetříte při pauze na oběd (protože jejich dotovaná kantýna je celé jedno patro daleko). Umět nějaký jazyk není zapotřebí a něco vědět také ne. Když po Vás někdo něco chce, prostě odpovíte že to není Váš problém a že máte plno práce a dál si paříte svůj solitaire. A když máte nějakou vyšší funkci, dokonce Vám přidělí i sekretářku, aby posílala všechny do háje za Vás. Dnes jsem telefonicky s jednou takovou hovořil a skrz její bídnou angličtinu jsem se snažil domluvit si schůzku. Dávalo mi to dost zabrat, když v tom ke mně přišla vrátná, vzala mi telefon a začala hovořit místo mě. Oči dokořán a pusa až na zem, když telefon položila. Koukám na ní s tak tupým výrazem, protože jsem absolutně nechápal, co to vše má znamenat (moje poprvé kdy někdo převzal můj hovor). Nevěřil jsem, že se vše může přehoupnout ještě do podivnější situace. Vrátná se mnou totiž začala hovořit. A jak jinak, než litevsky. Nechtěl jsem tuto stoletou důležitou stařenku vyděsit a tak jsem co nejopatrněji svými základími frázemi objasnil, že nerozumím. Čekal jsem jakoukoliv reakci, ale odpověď typu "Ale rozumíš" opravdu ne.
"Atsiprašau, aš nesuprantu lietuviškai" (Promiňte, ale já nerozumím litevsky)
"Ne ne, tu supranti, tu supranti!!" (Ne ne, ty rozumíš, ty rozumíš)
"Ne, aš nesuprantu, aš nesu iš Lietuva." (Ne, já nerozumím, já nejsem z Litvy - má chybná gramatika by jí snad měla napovědět)
"Tu supranti, aš žinau." (Ty rozumíš, já vím)
"Gerai, aš suprantu." (Dobře, já tedy rozumím)
Má odpověď jí natolik uspokojila, že začala vyprávět sáhodlouhý příběh. Během jejího monologu jsem mezitím jako důkaz vylovil z kapsy své ID, které jí mělo přesvědčit, že jsem cizinec. Ovšem ani to jí nevyrušilo a ona si vesele pokračovala dál. Nejspíše mi položila i několi otázek, aspoň podle intonace v jejím hlase usuzuji. Konečně pochopila, že mluvit do dubu, dostane se jí větší odezvy. Začala tedy Rusky a já se tak mohl částečně zapojit do diskuze.
"Ty nemůžeš podnikat v Litvě," pustila se do mne.
"Co?" vůbec nechápu co tím autor chtěl říci.
"Ty neumíš litevsky a to je zákon, že dokud neumíš jazyk, nemůžeš podnikat."
"Co? Jaký zákon? Můžete mi ho ukázat?" nic podobného jsem nečekal a tak můj nechápající výraz těžce připomínal výraz idiota.
"To je zákon. Jak budeš mluvit se zákazníkama? Ty nemůžeš podnikat!"
"Co?" pořád jsem nedokázal pochopit, o co se ta vrátná snaží, "Budu s nima mluvit anglicky."
"A jak s dětma, ty anglicky neumí!!!"
"Já už si nějak poradím, nebojte."
"Ne, to je zákon, ty nemůžeš podnikat."
Pokračovala ještě dobrých deset minut, ale já už tou dobou dávno rezignoval. Myslím, že kdybych se uprostřed jedné z jejích vět prostě neotočil a neodešel, vysvětlovala by mi tato dáma celou mojí situaci až do konce její pracovní doby.
Když jsem pak volal sekretářce mého požadovaného úředníka znova (tentokrát z bezepčné vzdálenosti od budovy, kde vrátná šéfovala), pořád jsem se kolem sebe musel ostražitě rozhlížet, jestli náhodou znovu nepřijde a nevyřídí vše zase za mě :)

Xi Xao

sobota 6. dubna 2013

Hra o trůny z devadesátých

Ahoj lidičky,
tak se konečně dostala do oběhu třetí řada Gejmov trouns. Reklamu asi nejvíc udělali draci. Škoda že se pokračování nedostalo taky Xeně nebo Herkulesovi. Ale jako takovou malou připomínku, někdo na jů tjůbu předělal znělku Hry o trůny do stylu devadesátých let, tedy do stylu, kdy jsme čumákovali právě n Lusy Lawlesovou a Kevina Sorbu.

Pac a pusu:*
Vaše Barbie Girlová

čtvrtek 28. března 2013

Jak sbalit dívku - Nemocnice na kraji města

Nazdar,
dnešní příspěvek bude velmi krátký. Viděli jste seriál Nemocnice na kraji města? Doktor Peterka (hrál ho Kaiser) zde radí jak na ženy. Je to prý jednoduché. Přijdete k holce a zeptáte se: "Chceš? Nechceš?" Vypravil jsem se proto do klubu a zašel za první šťabajznou na obzoru. "Chceš? Nechceš?" zeptal jsem se po vzoru Peterky. "Nechci," odpověděla a já šel domů... 
Zdraví
Ken
Obrázek z memegenerator.net

středa 13. března 2013

Jak sbalit dívku: MASH

Nazdar,
víte kdo je největším magnetem pro holky? No přeci doktoři. Podívejte se na Chirurgy, Doktora House nebo třeba na MASH. Tím posledním jsem se tentokrát nechal inspirovat já. Budu se vydávat za vojenského doktora, nadprůměrně inteligentního, sarkastického, nemožně vtipného, jednoho z nejlepších chirurgů co kdy svět poznal... A právě se vracím z války. Jen si nejsem jistý tou Koreou, asi tam teď žádní zahraniční doktoři neoperují, možná v Soulu ano, ale ti zase nejsou váleční. Ve Vietnamu už se neválčí a celkově už se s komunismem moc nepereme, a to i přes to, že v poslední době vrací silný úder. Mladí z jižní Evropy, kteří se zmítají v krizi, volají po této socialistické formě vlády. V Řecku je zcela běžné, že na demonstraci jdou v první řadě neonacisté, ve druhé komunisté a pak teprve zástupci dělnické třídy. A to samé se děje i ve Španělsku. Nemluvě o České republice, která i přes krušných čtyřicet let volá zpátky po KSČM. V dnešní době už se zkrátka boj proti Marxistickým myšlenkám nevede. Amerika totiž válčí úplně na jiné frontě.

To je ono, musím být doktorem z nějaké války vedené proti muslimům. Tady už toho mám na výběr docela dost, a asi nejpopulárnějším tématem je teď Afghánistán. Navíc do kin přichází nový film o dopadení mistra světa ve hře na schovávanou, Usáma bin Ládina.
Takže historku válečného doktora z Afghánistánu už mám. Teď jen najít někoho, koho bude zajímat... Hned jak se někdo takový objeví na obzoru, dám hned echo.
Zdraví
Ken

úterý 12. března 2013

Vyzkoušela jsem za Vás vodní dýmku

Ahoj lidičky,
jak se daří? Všude se teď mluví o protikuřáckém zákoně. Většina lidí jásá, protože konečně bude moci zajít do hospody, strávit zde celý večer a druhý den nesmrdět jako bezďák. Napadlo Vás ale někdy, že ten zákaz se bude týkat všech tabákových výrobků? Takže nejenom že si nedáte u pivka cígo, nezažehnete u kávy svojí fajfku, ale ani si v čajovně nedáte už vodnici. To už zní trochu strašidelněji, ne? Jak to asi bude vypadat? Přijdete, posadíte se na zem, vyberete svůj čaj, zazvoníte na zvoneček, chlapík vypadající jak z nějakého filmu Vám udělá obědnávku a Vy se pak půjdete socializovat ven, kde bude stát jedna vodní dýmka a závisláci kolem ní budou kolovat?
Mno, ještě předtím než tento fenomén vymizí (protože až skončí v čajovně, kde si jí pak budete dávat? Jedině budete-li jejím vlastníkem nebo ji Váš kamarád donese na domácí party. Ale až začne vláda kontrolovat a zakazovat kouření i u Vás doma, pak budete mít úplnou smůlu) jsem se rozhodla jí vyzkoušet. Takže jí nemusíte zkoušet sami.
Jaké to je? Pro lepší zážitek si musíte vybrat společnost krásných lidí. Do úst si totiž vkládáte něco, co už tam měl někdo před Váma. Tedy takový teoretický polibek bez toho, aniž by se Vaše rty dotkly. Dým, který Vám jde do plic je tak svěží a chladný, že v porovnání s cigaretami je to jak vdechovat jemný vánek (nenechte se zmást, odborníci varují že je to horší než tabák narolovaný v úzké trubičce). Takže. Kouříte, kouříte, necháte se vyprovokovat a dým se snažíte udržet v sobě co nejdéle, začne se Vám motat hlava a pak už jen zvracíte na záchodě. K tomu popíjíte lahodný čaj a posloucháte arabskou muziku.
Mno, to je tak asi vše. Příště si dám třeba kokain a napíšu, jak mi bylo.
Pac a pusu:*
Vaše Barbie Girlová

pondělí 11. března 2013

Jak sbalit ženu: Útěk z vězení

Nazdar,
po mnoha neúspěších jsem se rozhodl pro zaručený úspěch. Znáte ty drsňáky, kteří se vypaří nějakým dokonalým plánem z vězení a po té, krom policie, po nich pátrá veškeré ženské pokolení? Kolik žen je u nás platonicky zamilováno do Jiřího Kájínka? Jeho charisma je tak velké, že o něm dokonce natočili i film. A to nemluvím o těch postavách z televize, kteří si po útěku mohou dovolit střídat partnerky častěji, než já ponožky.
Rozhodl jsem se proto představit se nejbližší dívce jako hledaný před zákonem. Vyhlédl jsem si krasavici, která měla zrovna kouřovou pauzu a co nejdrsněji jsem jí požádal o cigaretu. Samozřejmě jsem nepoužil slovo cigareta, ale cígo. Musím používat vězeňský žargon, to je přeci jasné. Její úsměv jsem oplatil svým zločineckým šklebem. Slovo dalo slovo a podleplánu už její třetí věta směřovala k tomu, co vlastně tady dělám.
"Víš, doufám že mě nenapráskáš těm prašivejm fízlům, já totiž zdrhám z vězení. Potřebuju se někde zahrabat, než se to celý uklidní," po tomto úvodu jsem očekával, že mi nabídne přístřeší a lásku, která mi v kriminále chyběla. Její reakce v podobě "Aha" a noblesního otočení se na podpadku jasně ukázala, že dívky prostě nemají o zločince v reálném životě zájem.
Zdraví
Ken